U slepice a vejce to tak jednoduché není, u střihu pánského prádla ano. Úplně prvním kouskem prádla však byla bederní rouška, od které je k dnešním střihům přeci jen kus cesty.
Proti chladu
Ve starověku nosili bederní roušku muži i ženy a nesloužila ani tak k zakrytí nahoty, jako ochrana před úrazem a zimou. Nešlo tak ani o spodní prádlo, které něco skrývá, ale čistě o praktický kus oděvu. Byl to jen pruh látky, který se omotal kolem těla, v teplém podnebí Říma i Egypta nebylo nic jiného potřeba. Ve středověku nastal pravý opak, nahota byla tabu a spodní vrstva pod oblečením zakrývala téměř vše. Ženy měly korzety a šněrovačky, mužům už byly vynalezeny kalhoty. Spodky tak připomínaly spíše druhé kalhoty, byly dlouhé až po lýtka. Navíc se složitě zavazovaly, a tak bylo jejich oblékání a svlékání časově náročné.
Až na zem
Ve 20. století pak přišel zlom a prádlo se začalo více podobat tomu dnešnímu. Za zmínku stojí pár let na začátku století, kdy bylo trendem zahalovat každý centimetr kůže a spodky byly dlouhé až ke kotníkům, naštěstí ale tato móda dlouho nevydržela. Dámské prádlo bylo rozděleno na spodní kalhotky a podprsenku a pánům se spodky výrazně zkrátily do podoby dnešních trenýrek. Ty byly v pase stažené do gumy, opatřené poklopcem s knoflíky a nosily se pohodlně. Pro sportovce a především boxery pak přinesly větší pohodlí trenýrky se širokým koženým páskem. Ten pomáhal udržet je na svém místě a tak byly objeveny oblíbené boxerky. Snaha o větší volnost a zároveň podporu pro intimní partie pak vedla ke zkrácení nohaviček a vznikl třetí oblíbený střih pánského prádla, slipy.
Jako první tak muži nosily trenýrky a teprve potom slipy bez nohaviček. Dnes patří mezi trojici základních střihů pánského prádla slipy, trenýrky a boxerky se širokým pasem.
Přidat komentář