Je normální chtít jít na operaci?

Navíc pokud není ze zdravotního hlediska nutná? I když dnes jsou různé chirurgické zákroky prováděny zcela běžně, nelze nikdy říci, že se při nich nemůže nic špatného nebo nečekaného stát. Navíc v nás zůstává podvědomý strach - zřejmě pozůstatek z dob před zavedením antiseptických postupů úžasného anglického lékaře Josepha Listera, kterému se podařilo přesvědčit odbornou lékařskou veřejnost o nutnosti přísného dodržování čistoty při operacích. Možná je lepší nevědět, že ještě v polovině 19. století končilo 90 procent operací smrtí pacienta - pokud se nepracovalo pouze na povrchu těla - a pojem jít do nemocnice v sobě nesl podobný význam jako rozsudek smrti.

Pacient je partner, který si vybírá

Takové riziko je dnes ze statistického hlediska tak zanedbatelné, že snad ani neexistuje. Proto stále více lidí dostává odvahu překonat přirozené obavy a odhodlá se k zákrokům, které nejsou nutné, ale třeba pouze lékařem doporučené - anebo se jedná vysloveně jen o pacientovu touhu. Dobrým příkladem současného přístupu k chirurgickým zákrokům jsou plastické operace prsou. Ženy se k nim uchylují z různých důvodů, ovšem všechny jsou brány stejně vážně - touha po pevnějším nebo větším poprsí dnes není chápána jako zbytečnost nebo rozmar majetnějších vrstev. Výrazný podíl tvoří operace, které rekonstruují prsa po prodělané rakovině nebo jiné nemoci či úrazu. Přibývá také žen, které po vzoru Angeliny Jolie vzhledem ke svým genetickým dispozicím nečekají, až u nich nemoc udeří, nechávají si odstranit ještě zdravé poprsí a nahrazují jej umělým. Ať je jejich rozhodnutí nechat si upravit či dokonce nahradit původní prsa ovlivněno čímkoli, všechny se shodují na tom, že výsledky operací jsou natolik kvalitní, že nebrání žádné z aktivit včetně nošení bikin, aniž by bylo někomu něco podezřelé.

Co všechno se s prsy dělá

Na klinikách plastické chirurgie a estetické medicíny se v tomto směru dějí věci. Vždy jde o kombinaci přání klientky s možnostmi jejího těla a zdravotního stavu, která je pochopitelně limitováno také možnostmi současné medicíny. Vymodelovat, tedy zpevnit a nadzdvihnout prsa stačí několik dobře mířených řezů, při zvětšování se užívají oblíbené a notoricky známé silikony (dnes nabízeny výrobci v různých tvarech a variantách), stále častěji je využívána také pacientčina vlastní tuková tkáň. Opačný proces - zmenšení neboli redukce poprsí - se na operačních stolech odehrává také poměrně často a v poslední době se o něm stále častěji také mluví. V každém případě jde o natolik invazivní zásah do těla, že bez celkové anestezie se neobejde. Zatímco samotná operace trvá jednu až dvě hodiny, následná rekonvalescence se počítá řádově v týdnech. Omezení během ní nejsou nijak drastická - až se pacientka vzpamatuje z běžné pooperační malátnosti a bolavosti, musí jen nosit speciální podprsenku a vyhýbat se větší fyzické zátěži.

Vypadat tak, jak chci

Tímto heslem se řídí stále více žen, je to jeden z projevů emancipace. Jak se projevuje? Vyznáváním zdravého životního stylu, zdravým sobectvím, kdy ženy zanechávají doma slaměné vdovce a vyberou si pár dní jenom pro sebe, aktivním životem dávno po hranici důchodového věku - a četnými návštěvami v kosmetických salonech a klinikách estetické medicíny. Že je tomu opravdu tak, potvrzují statistiky a také fakt, že klinik a soukromých lékařů, kteří poskytují služby v plastické chirurgii, přibývá nejen v Praze, ale také na venkově. Přesto stále platí, že za komplexní a kvalitnější péčí se vyplatí navštívit hlavní město. Znáte příběh herečky Michaely Kuklové? Poznali byste, že má umělá prsa? Kolik operací v průměru podle vás podstupuje dnešní člověk?